NAPIŠTE MI

  • Facebook
  • Instagram

© 2019 Karin Lednická

Sledujte mě:

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

Hrdinové této knihy se mnou zůstávají několik týdnů po dočtení

Znáte ten pocit, když se vám do ruky, do duše, do hlavy dostane knížka, kterou už si v sobě a s sebou ponesete napořád? Text, který vás zasáhne v tom nejryzejším slova smyslu, příběh, který žijete a dýcháte spolu s postavami. Tak přesně takový je Šikmý kostel.


Vždycky, když mě něco hodně nadchne, když se mě to dotkne na těch nejniternějších místech, těžko se mi hledají slova, ty absolutní prožitky se jimi totiž dají jen těžko obsáhnout.


Kniha Šikmý kostel nás zavádí do míst, nad kterými by většina čtenářů a dost možná taky obyvatel naší republiky ani nenapadlo přemýšlet, ocitáme se díky němu na Karvinsku na přelomu století a v průběhu první velké války a těsně po ní. Ale je toho víc, kniha nás vtahuje do míst, krajin, měst a vesnic, které už dávno neexistují, do míst, na něž se v jejich původní podobě už nikdy nikdo nepodívá. Jsou prostě pryč. Zůstal jen kostel, který stojí víc než jen trochu nakřivo. Už to samo o sobě zní skoro tajemně a velmi silně. O to silnější pak je, když autorka vypráví příběhy obyčejných lidí, kteří se v těchto místech narodili, žili a umírali, těch, které utvářela drsná krajina a kteří svými těžkými životními úděly sami pomáhali dotvářet ji.


I po týdnech, co jsem Šikmý kostel dočetla, se v myšlenkách pořád vracím k jeho protagonistům, do míst, kde jsem nikdy nebyla a ani už se do nich nemůžu podívat, ale díky Karin mám naprosto přesnou představu, jak to na nich vypadalo, vonělo, jaká atmosféra tam panovala. Když čtete Šikmý kostel, slova vás sama vedou a vytvářejí živé obrazy, krajina se před vámi rozprostírá jako film, vy jen procházíte a žijete text, který vám ubíhá před očima.


Za Šikmým kostelem je vidět obrovský kus práce, hodiny v terénu, práce s prameny, rozhovory s pamětníky nebo jejich potomky; autorka musela sama v sobě tak trochu odžít to, co vtiskla do vínku svým postavám. A tím se dostávám k tomu, co jde s tím obrovským kusem práce ruku v ruce - Šikmý kostel je opravdový. Vtáhne vás, uhrane, nadchne - protože je v něm taky kus srdce a lidské pokory.


Karin Lednické se podařilo něco opravdu velkého. Nejenže napsala velký příběh (který bude mít ještě pokračování), ale napsala také příběh o krajině svého života, udělala z Karvinska a jeho místy velmi pohnuté historie, poznamenané nejen těžbou uhlí a těžkou prací, hrdinu svého velkého příběhu. Protože i místa jsou v knihách důležitá, i místo může mít stejnou váhu a prostor jako hlavní postava.


Šikmým kostelem vzdává autorka bezpochyby poctu nejen všem lidem tohoto krásného drsného kraje, jeho historii, ale i kraji samotnému a všem místům, o nichž píše.


Šikmý kostel by si měl přečíst každý, kdo se nechce ochudit o velký čtenářský, ale také literární a historický, zážitek.


Proč? Podobnou knihu totiž jen tak nenajdete.

Dana Konvičková,

nakladatelská redaktorka