Po všech stránkách skvěle napsaný text s nejvyššími literárními ambicemi
Černá země a Kamenný řád v jednom, avšak citlivě a erudovaně přizpůsobená nárokům současného čtenáře. Románová kronika o osudech několika rodin z kraje, kde životní úděl byl přetěžký a smrt v šachtě každodenní hrozbou. Po staletí zde ve vzájemné pospolitosti žili Češi i Poláci – dokud mezi sebou nezačali krvavě bojovat o stanovení státní hranice.
Autorka nikomu nestraní, nikoho neodsuzuje, každému nechává jeho pravdu. Výsledkem je názorově mnohovrstevnaté dílo, které nechává výslednou tvorbu úsudku čistě na čtenáři.
Šikmý kostel je po všech stránkách skvěle napsaný text, v němž se snoubí poetické pasáže se strohými a kde není jediné slovo zbytečné. Formou i obsahem výjimečný rukopis, který dává vzpomenout na dobu, kdy se psaly a hromadně četly kompozičně náročné, ale zvládnuté velké romány plné emocí a silných lidských příběhů – to všechno se dá nalézt i zde, navíc podpořeno autorčiným vypravěčským umem, jenž dokáže čtenáře do textu vtáhnout tak, že se od něj budou jen stěží odtrhávat.
Autorka nešetří syrovými scénami, ale neuchyluje se k zbytečnému naturalismu, zjevně si je vědoma, že náznaky jsou mnohdy působivější než explicitní popis. Text je kontrolovaný, jednotlivé pasáže skvěle vystavěné, dialogy čtivé a přesné. Stejně pečlivě jsou konstruovány i charaktery jednotlivých postav – ať už je to kupříkladu Barbora, kterou utrpení změní v zahořklého až zlého člověka, nebo Julka, prototyp moderní, svobodomyslné ženy žijící v době, kdy svět podobným povahám příliš nepřál.
Jazykové hledisko: autorka používá spisovnou češtinu, kterou občas okoření slezským nářečním výrazem – ale jenom tak, aby byl jeho význam z kontextu jasný a nenarušoval čtenářovu pozornost. Výsledný mix je pak nesmírně dráždivý a sugestivní.
Významný je Šikmý kostel i tematicky – otevírá totiž jednu z neznámých třináctých komnat naší historie.
Šikmý kostel je román, který má nejvyšší literární ambice, ale přitom je jeho téma i zpracování natolik zajímavé a čtenářsky přitažlivé, že by se mohl stát bestsellerem podobného ražení jako Žítkovské bohyně nebo kdysi dávno Želary.
Jiří Popiolek,
knižní redaktor a publicista