Šikmý kostel – Strhující příběh hornické vdovy a její rodiny
Šikmý kostel je románová kronika ztraceného města, jak už napovídá obálka této poměrně silné knihy. Stejně, jako hutně působí, tak hutná skutečně je. Nadupaná informacemi, dějem, dramatickými zvraty, vztahy, láskou i zradou a především emocemi. Už dlouho se mi žádná knížka nechtěla tak strašně moc číst a přitom nečíst. Abyste tomu rozuměli, rozervala mě na kusy, a to od prvních stránek. Hrozně moc jsem chtěla vědět, jak to všechno bude dál. Ale musela jsem dělat pauzy, abych to všechno dokázala strávit a vydýchat.
Karin Lednická ve své neskutečně propracované knize představila osudy žen – hornických manželek, které se svými rodinami žily v Karwiné a jejím okolí v letech 1894 – 1921. Ve městě, které už dávno není tou Karvinou, kterou můžete znát nyní. V Karwiné, ze které zbyl pouze kostel, jenž se propadl vlivem důlní činnosti kus pod zem a je nakloněn dokonce víc, než šikmá věž v Pise. Z toho důvodu také věž kdysi museli snížit. Kdo by si chtěl porovnat obrázky Karwiné a kostela kdysi a dnes, může tak učinit v galerii na stránkách autorky.
Autorka nás postupně seznamuje s Barborou a Julkou, které žily ve zmíněném městě a v roce 1894 se potkaly na solné pouti do Wieliczky. Barboru představuje jako zralou matku tří dětí, která v břiše nese čtvrtého potomka a na zádech nůši se solí, jež jí rozežírá záda do krve. Julku pak jako mladou ženu opilce a násilníka, která se ostatním ženám spíše straní. S Barborou si však navzájem pomohou a spojí je přátelství, které bude přetrvávat roky.
Kniha Šikmý kostel je rozdělena na několik částí. První část nám představuje zmíněnou Barboru a její životní zvraty. Čtenář se sní loučí v roce 1907, kdy se znovu postavila na nohy po tragédii, jenž jí navždy změnila život. A nejen jí. Konec snů a dosavadního života znamenalo důlní neštěstí i pro Ludwika, se kterým se čtenáři seznamují v další části. Zatím moc nechápou, proč autorka opustila předchozí hrdinku, ale brzy se jim začne vyjasňovat.
Ve třetí části se autorka vrací k Julce, aby čtenář věděl, jak pokračoval po osudném roce její život. Osudy všech postav se začínají konečně více proplétat dohromady. Vrchol pak představuje čtvrtá a nejdelší část, která nese název Barka. Pomyslnou hlavní hrdinkou v ní má být Barbořina prostřední dcera. Ve skutečnosti však poznáváme životy všech hrdinů, které si postupem času zamilujeme a prožíváme jejich bolesti jako své vlastní.
Karin Lednická se na psaní této knihy obsáhle připravovala. Prostudovala velké množství dokumentů a historických pramenů a strávila hodiny rozprávěním s pamětníky. Díky tomu dokázala podat identický obraz hornoslezského kraje, ve kterém hrály hlavní roli doly a pivovar hraběte Larische, každodenní dřina, strach o živobytí i o životy samotné. Nikdo, kdo si tímto neprošel, si nedovede představit, kolik bolesti, strachu a utrpení prožívaly manželky a děti horníků, když muži fárali do dolů. Kolik bídy za svou dřinu získali, namísto pohodlí a dostatku potravin. A už vůbec si nedokážeme představit, jak se s tím vším vyrovnávaly hornické vdovy, když najednou přišly o muže a mnohdy i o syny najednou, o střechu nad hlavou a týdenní výplatu, která živila rodinu. Jak musely živobytí a dřinu volit na úkor péče o rodinu, dřít do úmoru a umírat poměrně mladé, ale se vzhledem stoletých sedřených stařenek.
Šikmý kostel je kniha plná bolesti a utrpení. Kniha, která se mi vůbec nečetla lehce. Ne proto, že by byla špatně naspaná. Naopak. Text plyne svižně, bez zbytečných popisů a rozvláčného líčení, ale je tak náročný na to, aby ho člověk strávil, že si prostě musíte dávat pauzy. Alespoň já jsem to tak měla.
Až dosud jsem nedržela v rukou žádnou knihu, která by se Šikmému kostelu podobala. Až dosud jsem neměla ponětí o tom, že probíhal vůbec nějaký česko-polský konflikt po skončení Velké války a kolik další bolesti, strachu i ztrát na životech přinesl. A jsem nesmírně ráda, že se mi dostala do rukou a mohla jsem si ji přečíst. Na konci jsem sice přes slzy téměř neviděla na písmenka, ale to už jsem ji odložit nedokázala. Slzy mi tekly dokonce i u doslovu autorky, který byl stejně silný, jako příběh sám. A já smekám klobouk před paní Lednickou (jako čtenářka, spisovatelka i jako historička), jak úžasné dílo dokázala vytvořit. Dílo s obrovskou historickou výpovědí, dílo cenné a přitom krásné, čtivé a dojemné.
Děkuji, že jsem jej mohla číst ještě před jeho vydáním a být jednou z prvních, která tento obyčejně neobyčejný příběh prožila.
Hodnocení: 100 % za text a 100 % za přípravu
Sabina Huřťáková,
knižní recenzentka
Publikováno na: www.kniznikavarna2.home.blog/2020/02/02/sikmy-kostel-strhujici-pribeh-hornicke-vdovy-a-jeji-rodiny/?fbclid=IwAR2HGiuXH1jqohm9v6ERf6BfejhNqHXDuYeoWnRbUdFyCb86hYszdBiWmi4